Ve dnech 8.-10. března 1956, tedy před 40-ti lety, uspořádal UV TSO SOKOL celostátní finále dorostu pohárové soutěže v ledním hokeji. Jeho účastníky byli krajští přeborníci staršího dorostu SOKOLA Tršice. Turnaj se hrál v Brně. Ve stejném roce 1956 byli mladší dorostenci SOKOLA Tršice přeborníkem kraje Olomouc. Starší dorostenci byli rovněž krajským přeborníkem a z toho titulu se kvalifikovali na uvedený turnaj do Brna.
Normální zimy byly tehdy pro zimní sporty mnohem příznivější. Rybníky na Tršicku dávaly každoročně dostatek ledu (i pro ledovny řezníků) a tento led byl také maximálně využíván. Na přírodním ledu se bruslilo všude. Soutěže se hrály i na našem rybníku, v Olomouci hráli Němci svoji ligu na ledě, který se buď stříkal, nebo za teplejšího počasí sestrouhával pojízdným zařízením podobným řezačce na sečku.
Na tršickém ledě hráli soutěž nejen muži, ale i dorostenci - tehdy krajský přebor s Havířovem, Opavou, Přerovem, Olomoucí. Na utkáních bývaly velké návštěvy spokojených diváků.

Sestava starších dorostenců v Brně:
brankáři: ing. Ivo Přidal, Antonín Kuchyňa
první útok: František Šimeček, Ivo Zdařil, Milan Holotík z Velké Bystřice
druhá pětka: Miroslav Štěpánek ze Štěpánova, Josef Nakládal ze Lhoty, František Lepař, Alois Mačák - oba z Lipňan, Václav Vyhlídal z Přestavlk
dále hráli: František Rajnoch, Alois Matoušek a hlavně všestranný Bohumil Hudec, který byl využíván jako překvapení na různých postech. Do Brna odjeli dorostenci v nejsilnější sestavě.
realizační tým: František Zlámal, tehdejší dlouholetý předseda SOKOLA Tršice a Antonín Novák, trenér.

Fotografie z brněnského turnaje visí ve výkladě obchodního domu Centrum.
Letošní zima vypadá, že by mohlo přijít období příznivější pro zimní sporty. Těšilo by nás, kdyby byl plně využíván náš zimáček. Bylo by asi dobré dát celý objekt do pořádku, zprovoznit ho. Také vodní plochu, kterou vlnky nevhodně rozšiřují a pochopitelně mantinely, osvětlení. K tomu bude potřeba hodně práce, převážně dobrovolné. Těšíme se, že pomohou dědové, tátové a samozřejmě hlavně muži, dorostenci a žáci. Léta nepříznivých zim se podepsala na současném stavu. Zakladatel SOKOLA dr.Miroslav Tyrš by poradil že: " ...co jednomu nemožno, všem dohromady snadno" a také že: "... co lidem se nestalo, nikým se nestalo..."
Na shledanou při úpravě společného díla. Zvláště by nás potěšila spolupráce těch, kteří z nedostatku činorodé práce zatím jen ničili a bourali pracně vybudovaná zařízení sportovní i jiná.

Článek Antonína Nováka, uveřejněný v Tršickém měsíčníku č.4 z roku 1996. Bohužel, jeho přání se nevyplnilo a po jeho nečekané smrti 1.10.1996 se už žádný dobrovolník na údržbu přírodního zimního stadionu v Tršicích nenašel ...

Text a foto převzato z webu HC ZUBR Přerov

V dnešní části se do historie vypravíme s panem Bohumilem Hudcem, který se narodil v roce 1938 v Tršicích. Tam také začínal s hokejem, ale největší část své kariéry prožil v Přerově. Dres Meopty oblékal dlouhých čtrnáct sezón.

S hokejem jsem začínal v Sokolu Tršice v roce 1951. Tenkrát se v týmu sešli dva ročníky 1938 a 1939. Toto mužstvo drželo primát Olomouckého kraje počínaje mladším dorostem až po starší dorost v roce 1958. V roce 1956 jsme dokonce vyhráli přeborníka České republiky a na základě toho jedna pětka reprezentovala TSO Sokol v tehdejším tvořícím se národním mužstvu pod vedením trenérů Gustava Bubníka a Kobranova. Bohužel po roce byla organizace TSO Sokol zrušena. V roce 1958 jsem nastoupil na vojnu a hrál jsem za Duklu Olomouc, kde nás z počátku trénoval i Jaroslav Pitner, pozdější úspěšný trenér Dukly Jihlava a národního mužstva. Během vojny nás kontaktovalo vedení Meopty Přerov. Po vojně jsem nastoupil a hrál za TJ Meopta Přerov. Dva roky jsme hráli divizi a po odchodu starších hráčů jako, byli bratři Polívkové, Pavlíček, Skácel, Němec, Novák a Kellnar jsme několik let hráli krajský a později i okresní přebor. Tehdy podmínky nebyly dobré, protože v Přerově nebyl zimní stadion a my jsme hráli s torzem mužstva, které bylo doplněno o nezkušené hokejisty. Po postavení zimního stadionu se začalo mužstvo posilovat zkušenými hráči, jako byli Grábl, Neplech, Podlaha, Pávek, Brückner a další. Od roku 1970 jsme pak každým rokem postupovali do vyšší soutěže. Vrcholem byl postup v kvalifikaci s Hodonínem do 2.ligy v sezóně 1973/1974. V té době jsem v Přerově ukončil činnost.

Zajímavé byly tehdejší tréninky. Protože v Přerově nebyl zimní stadion, tak jsme museli jezdit trénovat například do Prostějova. Trénovalo se i o půlnoci a na šest ráno se chodilo do práce. Neměli jsme ani takové podmínky jako bývaly v Tršicích, kde byl přírodní led od listopadu do března. Tenkrát jsme se hokejem bavili bez jakékoliv odměny. Tou největší bylo 600 korun za postup do 2.ligy. Po skončení kariéry v Přerově jsem ještě pomáhal dalším hráčům bývalé Meopty a Sokolu Tršice. S aktivní činností jsme končil ve svých 45 letech. V Přerově jsem působil dlouhých 14 sezón,“ uzavírá povídání o hokejové kariéře jedna z velkých legend přerovského hokeje Bohumil Hudec.